Výstava „CHATRNÝ 100“ v Gočárově galerii v Pardubicích připomíná sté výročí narození Dalibora Chatrného, klasika českého experimentálního umění. Kurátorka Martina Vítková vybrala méně známou část Chatrného tvorby – textilní práce s aktivním využitím slov a znaků, které autor vkládal do netkaných textilií pomocí tuše a barev. Instalace jsou zasazeny do dialogu s tvorbou mladší generace umělců, kteří podobně experimentují s médii, materiály i výpovědí. K vidění jsou práce Ladislava Jezbery, Vladimíra Havlíka, Ladislava Daňka, Kristiny Láníkové, Venduly Chalánkové, Moniky Žákové, Jany Bernartové, Johany Pošové, Lucie Nováčkové, Martina Zeta, Aleše Svobody nebo Jána Mančušky.
Pro mě je důležitou nálepkou této výstavy spolupráce s Klubem konkretistů KK3. Většina akcí, které tento spolek podporuje, vystavuje a prezentuje, je pro mě příjemným překvapením. Miluji nezvyklý přístup ke strukturám, složitým konstrukcím a geometrickým tvarům, nečekané variace materiálů i fascinující práci se slovem. Stejně tak mě vždy překvapí nečekané hry stínů ve strukturách a prostorových objektech.
I když tato výstava není to nejlepší, co jsem od Klubu konkretistů KK3 viděl, určitě stálo za to ji shlédnout.
Dalibor Chatrný prozkoumal linie, objemy, prostory, zdání, zrcadlení či prosakování u stejně čistého stolu, u jakého René Descartes přemýšlel o podstatě duhy. „Jeho svobodný přístup k umění se pohyboval na rozhraní mezi myšlením přírodovědce a intuicí básníka.“, výstižně napsal Jiří Machalický. Pro pardubickou výstavu vybíráme méně známou tvorbu brněnského klasika, jejímž médiem je textil nesoucí sdělení skrze text, slova, znaky. Chatrný se od počátků své tvůrčí dráhy hluboce zajímal o literaturu a v 80. a 90. letech na netkaný textil kreslil tuší a na různě rozměrné a různě tvarované textilní podklady psal citace starověkých filozofů a velkých básníků.
Část textu k výstavě; Zdroj: https://gocarovagalerie.cz/cs/vystavy/chatrny-100
