Level 3b

Neuvěřitelné. Došel jsi až sem. Co tě k tomu vedlo? Možná zvědavost, možná hledání inspirace, nebo snad touha po pochopení procesu tvorby. Ať už je důvod jakýkoliv, vítej ve světě, kde se mísí umělecká vášeň s každodenními výzvami. Přesto i zde má hlavní slovo neúprosný čas.

Čas, největší nepřítel každého tvůrce. Plyne jako voda a my se v něm často plácáme, topíme, měníme směr, tempo i odhodlání. Dny se bezohledně řítí kupředu a my se snažíme držet krok s jejich šíleným tempem. Naše fotoaparáty zachycují okamžiky, ale paradoxně nám často chybí čas tyto momenty dál formovat, předávat a sdílet.

Možná je to perfekcionismus, který nás brzdí. Nekonečné úpravy, výběr a pochybnosti. Každý snímek musí být co nejdokonalejší, každá prezentace bezchybná. A tak odkládáme, čekáme na tu správnou fotografii, na to správné světlo, na ten správný moment, který možná nikdy nepřijde.

Nebo je to strach? Strach, který se plíží jako stín a paralyzuje naši tvůrčí sílu. Je to strach z kritiky, který nám šeptá, že naše dílo není dost dobré. Strach z nepochopení, že naše vize zůstane nepovšimnuta v záplavě obrazů. Je to strach z odhalení, z toho, že naše fotografie prozradí víc o nás samotných, než jsme ochotni připustit. Každý snímek je totiž zrcadlem naší duše, odrazem našich nejhlubších myšlenek a emocí. A ne každý je připraven toto zrcadlo otevřít dnešnímu světu. Bojíme se zranitelnosti, nepochopení, odmítnutí kterou s sebou nese tento akt veřejné prezentace našich prací. A tak váháme, odkládáme, schováváme se za slova, zatímco naše díla zůstávají skryta v temnotách.

Možná vlastně ani nemáme co říct. Tichá obava, že naše fotografie jsou jen prázdné obrázky bez hlubšího dopadu a významu. Že to, co vidíme jako krásné, je pro ostatní jen další příspěvek v nekonečném proudu vizuálního šumu. Možná se bojíme odhalit, že za objektivem nestojí génius, ale jen obyčejný člověk. Že naše „vize“ jsou jen náhodné shody okolností, které jsme zachytili.

Možná je to prostě jen život sám. Nečekané události, povinnosti, které nelze odložit. Rodina, práce, každodenní starosti. Všechny ty drobnosti, které se zdají být důležitější než naše fotografické ambice.

Ať už je důvod jakýkoliv, jedno je jisté – čas nečeká a výsledek zatím sám nenastal. Proto zde zatím stále nevidíte mé fotografické práce. Ale není všem dnům konec. Každý nový východ slunce přináší novou příležitost. Možná to nebude zítra, možná ani za měsíc, ale jednoho dne… Protože někdy ty nejlepší věci přicházejí k těm, kteří umí čekat a mezitím neúnavně pracují na svém každodenním životě.

P.S. Pokud jsi dočetl až sem a stále nemáš dost, jsi buď masochista, nebo opravdu zoufalý fanoušek mé (ne)práce. V každém případě, gratuluju! Jako odměnu za tvou vytrvalost ti nabízím exkluzivní pohled do mého fotografického světa. Navštiv můj nový (2024) Instagramový účet @fotoprovaz, kde najdeš… No, upřímně, moc toho tam není. Ale aspoň budeš první, kdo uvidí, když se to konečně změní.