Společně s autorem, institutem Paměti národa a nadací Post Bellum vás zveme na vernisáž výstavy „České výlohy 70. a 80. let“ s následnou besedou. V pondělí 27. 1. v 18:30 můžete spolu s fotografem Janem Adamcem zavzpomínat na osmdesátky minulého století.
Pardubák Jan Adamec fotografuje od poloviny 70 let minulého století. Věnuje se i fotografování divadla a hudebních vystoupení. Svoje fotografie vystavoval na mnoha samostatných i skupinových výstavách u nás i v zahraničí.
Výstava bude umístěna v suterénu Institutu Paměti národa v Machoňově pasáži v Pardubicích do 15. února. Přístupná bude během otevírací doby expozice Tichá hrdinství.Institut Paměti národa, Machoňova pasáž, 1.patro, Pardubice
Pondělí 27. 1. v 18:30
Vstupné: 80 Kč
Další podrobnosti na adrese https://institut.pametnaroda.cz/ceske-vylohy-70-a-80-let-vernisaz-vystavy-s-naslednou-besedou/
Ve výloze obchodu mysliveckými potřebami ve městě jsem viděl kameninový hrnec se škvařeným sádlem, pytel mouky nahoře ohrnutý, dva menší s cukrem, několik prstenů snad a jednu brož, složené látky tam byly a ještě nějaké konzervy, také tam stál pan M. a na prsou měl ceduli „ jsem šmelinář a křeček“, díval se na ceduli. Před výlohou stáli lidé.
/Petr Kabeš – Hosté se shromažďovali, ze sbírky Obehnán deštěm jako ostnatým z let 1969 – 1974/
Výlohy jsme zvyklí brát jako každodenní součást městského života a nevěnujeme jim zvláštní pozornost. Byly však vždy magickým světem samy o sobě. Můžeme tu pozorovat setkání dvou rozdílných obrazů. Jedním je stylizovaný prostor uvnitř, který více či méně zdařile vyjadřuje představu autora expozice. Druhým je pak odraz ve skle, který se zjevuje pozornému divákovi jako kouzlo nechtěného a mnohdy dodává pozorovanému obrazu další netušený plán. Konečně součástí tohoto plánu býváme i my sami.
…
V roce 1976 jsem pořídil první snímek výlohy v Pardubicích i já. Při jedné večerní procházce jsem zůstal stát jako u vytržení před výlohou, která ještě nebyla dokončena, ale přesto nebylo možné ji minout bez povšimnutí. Byl v ní zavěšen plakát k volbám s patřičně stupidním sloganem. Za ním stály ve výloze neoblečené panny a ze stropu visely vlasce, takže scéna vypadala jako z loutkového divadla. Všechno bylo dokonale osvětleno a stačilo jen zmačknout spoušť. Od toho dne se staly výlohy mým novým fotografickým tématem. Cyklus výloh je vlastně spíš sbírkou. Každá fotografie byla svým způsobem úlovkem. Muselo se na ni trpělivě čekat, sledovat proměny a nakonec nejkrásnější exemplář nepropást. Některé z fotografií snad svědčí i o tom, že se v osmdesátých letech začal vracet humor a tvořivost. Čas od času se aranžérům podařilo vytvořit výlohu, která sice mohla být kouzlem nechtěného a Štýrského surrealismem všedního dne, ale spíš jsem v pokušení si myslet, že nejzdařilejší z nich byly naaranžovány coby zkouška toho, jak daleko lze v absurditě zajít.
Výběr textů z propagačních materiálů k výstavě k výstavě České výlohy 70. a 80. let z roku 2003 v galerii FONS – Jan Adamec
