Libuše Jarcovjáková (* 5. května 1952, Praha) je česká dokumentární fotografka a fotografická pedagožka. Vede ateliér fotografie na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni.
Narodila se do umělecké rodiny: otcem byl malíř, grafik a restaurátor Vladimír Jarcovják (1924–2007), matkou malířka Marie Jančová (1927–2012), dědem zlínský stavitel Josef Jarcovják. Dětství strávila v pražské Ostrovní ulici. Fotografovat začala v polovině 60. let pod vlivem rodinné přítelkyně Ester Krumbachové a v letech 1967–1972 vystudovala fotografii na Střední průmyslové škole grafické v Hellichově ulici. Kvůli kádrovému profilu rodiny ji na FAMU opakovaně nepřijali; v letech 1972–1976 pracovala jako dělnice v hlubotiskové tiskárně Svoboda na Smíchově, kde na nočních směnách vznikl její první dokumentární soubor. Na FAMU se dostala až na třetí pokus v roce 1976 a studovala tam v letech 1977–1982.
Od druhé poloviny 70. let dlouhodobě dokumentovala romskou a vietnamskou komunitu v Československu a dění v pražských klubech T-Klub a „U Voka“, které byly útočištěm homosexuální menšiny. Fotografovala zevnitř prostředí, jehož byla sama součástí, ne jako pozorovatel zvenčí. V polovině 80. let poprvé odjela fotografovat do Japonska, kam se ještě dvakrát vrátila (1986, 1999). Po návratu jí režim zabavil pas, a tak se roku 1985 pomocí fingovaného sňatku legálně vystěhovala do Západního Berlína. Pět let žila v turecké čtvrti Kreuzberg, živila se jako pokojská v hotelu InterContinental a fotografovala; z té doby pocházejí Berlínské deníky 1985–1990. V roce 1990 se vrátila do Československa a od roku 1992 učila fotografii na Střední průmyslové škole grafické v Praze.
Širšího uznání se dočkala až po roce 2000, a to zejména díky výstavám v New Yorku (2015), Berlíně (2018) a na fotofestivalu Rencontres d’Arles (2019), kde představila monografii Evokativ; britský deník The Guardian ji označil za nejlepší fotografickou výstavu roku. Asociace profesionálních fotografů ČR jí udělila cenu Osobnost české fotografie za roky 2017 a 2019, v roce 2021 získala francouzský Řád umění a literatury v hodnosti rytířky a roku 2024 byla uvedena do síně slávy Czech Grand Design. Dokument Kláry Tasovské Ještě nejsem, kým chci být, složený z jejích fotografií a deníkových zápisků, měl premiéru na Berlinale 2024, získal Českého lva za nejlepší dokument a střih a v roce 2025 byl vyslán reprezentovat Česko na Oscary.
Monografické knihy a publikace (Výběr)
Knihy vydané autorem nebo reprezentující práci autora.
JARCOVJÁKOVÁ, Libuše; BARONOVÁ, Barbora; FIŠEROVÁ, Lucia L. Černé roky: 1971–1987. Praha: Wo-men, 2016. 461 s. ISBN 978-80-905239-6-8. — 2. cena na Vienna Photo Book Festival 2017.
JARCOVJÁKOVÁ, Libuše. Evokativ. Praha: Untitled, 2019. cca 160 s. ISBN 978-80-907568-0-9. — užší výběr Paris Photo–Aperture Foundation PhotoBook Awards 2019 v kategorii Fotokniha roku.
Reference internet – Interní
Odkazy na místní články a texty.
Časopis FOTO 50 – FotoProvaz — obálka jubilejního čísla a rozhovor s autorkou.
Reference internet
Odkazy na internetové články, texty, videa a další mediální internetové zdroje o autorovi.
Fotografka Libuše Jarcovjáková: To, že mě tenkrát nikdo nechtěl, byl vlastně největší dar – Blízká setkání, ČRo Dvojka (21. 8. 2026)
Osudy Libuše Jarcovjákové – rozhlasové vzpomínání v pěti dílech, ČRo Vltava (25. 10. 2024)
Oficiální stránky autorky
Libuše Jarcovjáková – Wikipedie
Libuše Jarcovjáková – Artlist.cz
Libuše Jarcovjáková (1952) – Paměť národa
Neprověřeným vstup zakázán. Jarcovjáková ukazuje, jak žila homosexuální menšina v socialismu – ČT24
Britský Guardian: Nejlepší fotografická výstava roku je Evokativ Libuše Jarcovjákové – Aktuálně.cz (18. 12. 2019)
Fotografka Jarcovjáková loni uhranula svět, teď dostala cenu pro osobnost roku – Aktuálně.cz (24. 6. 2020)
Libuše Jarcovjáková – Národní galerie Praha
Reference knihy
Seznam děl autora v databázi Národní knihovny aleph.nkp.cz
ZAPLETALOVÁ, Alena. Fotografka Libuše Jarcovjáková. Diplomová práce, Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě, 2004. 27 s.
FRÝDLOVÁ, Pavla. Ženy 60+. Praha: Wo-men, 2018. 223 s. ISBN 978-80-905239-7-5.
Reference časopisy
Reference na další tištěný materiál který zmiňuje autora nebo jeho dílo.
Revue FOTO č. 50 (2024) — obálka čísla a rozhovor s autorkou.
Reference filmy a video dokumenty
Reference na video materiál a filmy které se věnují autorovi nebo jeho dílu.
Ještě nejsem, kým chci být (2024), režie Klára Tasovská a Lukáš Kokeš. Dokument sestavený z autorčiných fotografií a deníkových záznamů; premiéra na Berlinale 2024, Český lev za nejlepší dokument a střih, český kandidát na Oscara.
Samostatné výstavy (výběr)
Informace o samostatných výstavách autora. Zaměření na výstavy v české republiky s přesahem do blízké Evropy.
1977 Praha — Svět cikánských dětí
1996 Kladno — Sny dětského pokoje
1999 Kladno — Cestou
2008 Praha — Tři kroky zpět, dva vzad
2014 Praha, Ateliér Josefa Sudka — Ziellos
2015 Semily — Život
2015 New York, České centrum — Transfuze 1
2018 Praha — Kimochi. Postele a pokoje
2018 Berlín, České centrum — Schwarze Jahre. Berliner Tagebücher 1985–1990
2019 Arles, Rencontres d’Arles, Église Sainte-Anne — Evokativ
2021 České Budějovice, Dům umění — Ach
2022 Bratislava, Gandy Gallery — A Long Way Somewhere
2023 Brno — Supersonico
2023 Kladno, Kabinet fotografie Kladenského zámku — S kůží na trh
2024–2025 Praha, Národní galerie — Libuše Jarcovjáková, 27. 9. 2024 – 30. 3. 2025, kurátorka Lucie Černá
Skupinové výstavy (výběr)
Informace o skupinových a hromadných výstavách na kterých autor zveřejnil svá díla. Zaměření na výstavy v české republiky s přesahem do blízké Evropy.
2014 Vnitřní okruh v současné české fotografii
2019–2020 Praha, Veletržní palác — 1989
2023 Praha, Kunsthalle Praha — Bohemia: Příběh fenoménu 1950–2000
2024 Vancouver — Multiple Realities: Experimental Art in the Eastern Bloc, 1960s–1980s
Zastoupení v galeriích a sbírkách (výběr)
Informace o stálých galerijních a sbírkových fondech autora. Reference prozatím neuvedeny.
Další zdroje
Seznam možných dalších zdrojů pro případné odborné práce.
Libuše Jarcovjáková – abART
Libuše Jarcovjáková – Wikidata
Libuše Jarcovjáková – Fotograf Contemporary
Aktualizace: 13. 9. 2026