{"id":4370,"date":"2026-10-28T11:51:28","date_gmt":"2026-10-28T10:51:28","guid":{"rendered":"https:\/\/www.provaznik.info\/fotoprovaz\/osobnosti-svetove\/rene-burri-1933-2014\/"},"modified":"2026-10-28T11:51:28","modified_gmt":"2026-10-28T10:51:28","slug":"rene-burri-1933-2014","status":"publish","type":"page","link":"https:\/\/www.provaznik.info\/fotoprovaz\/osobnosti-svetove\/rene-burri-1933-2014\/","title":{"rendered":"Ren\u00e9 Burri (1933-2014)"},"content":{"rendered":"\n
\n\n
\n

Ren\u00e9 Burri<\/strong> (9. 4. 1933, Curych, \u0160v\u00fdcarsko \u2013 20. 10. 2014, Curych) byl \u0161v\u00fdcarsk\u00fd foto\u017eurnalista a dokument\u00e1rn\u00ed fotograf, dlouholet\u00fd \u010dlen agentury Magnum Photos<\/em>. Fotografoval politick\u00e9 a kulturn\u00ed ud\u00e1losti a osobnosti druh\u00e9 poloviny 20. stolet\u00ed. Nejzn\u00e1m\u011bj\u0161\u00ed je jeho portr\u00e9t Che Guevary s doutn\u00edkem z roku 1963. Proslavily ho i portr\u00e9ty Pabla Picassa, Alberta Giacomettiho a Le Corbusiera. Zn\u00e1m\u00e9 jsou tak\u00e9 jeho sn\u00edmky modern\u00ed architektury v S\u00e3o Paulu a Bras\u00edlii.<\/p>\n\n\n

V letech 1949 a\u017e 1953 studoval na Kunstgewerbeschule Z\u00fcrich<\/em> (dnes Z\u00fcrcher Hochschule der K\u00fcnste<\/em>) u Hanse Finslera, Alfreda Willimanna a Johannese Ittena. B\u011bhem vojensk\u00e9 slu\u017eby za\u010dal to\u010dit dokument\u00e1rn\u00ed filmy a pracovat s fotoapar\u00e1ty Leica. Kr\u00e1tce byl i asistentem kameramana u produkce Walta Disneyho. K Magnum Photos<\/em> se dostal v roce 1955 d\u00edky Wernerovi Bischofovi, \u0159\u00e1dn\u00fdm \u010dlenem byl od roku 1959.<\/p>\n<\/div>\n\n\n

\n
\"Ren\u00e9
Ren\u00e9 Burri, 2010 (c) Erling Mandelmann (Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0)<\/figcaption><\/figure>\n<\/div>\n\n<\/div>\n\n\n\n

Jeho prvn\u00ed velkou report\u00e1\u017e\u00ed pro \u010dasopis Life<\/em> byl p\u0159\u00edb\u011bh o hluchon\u011bm\u00fdch d\u011btech Touch of Music for the Deaf<\/em> (1955). V letech 1956 a\u017e 1959 hodn\u011b cestoval po Bl\u00edzk\u00e9m v\u00fdchod\u011b, Evrop\u011b, Braz\u00edlii a Japonsku. Jeho sn\u00edmky publikovali v \u010dasopisech Life<\/em>, Look<\/em>, Stern<\/em>, Paris Match<\/em> a Du<\/em>. Od roku 1957 fotografoval rozd\u011blen\u00e9 N\u011bmecko na obou stran\u00e1ch hranice. Vznikla z toho kniha Die Deutschen<\/em> (1962), kterou a\u017e do devades\u00e1t\u00fdch let dopl\u0148oval o nov\u00e9 sn\u00edmky v\u010detn\u011b p\u00e1du Berl\u00ednsk\u00e9 zdi.<\/p>\n\n\n\n

V roce 1963 fotografoval v Havan\u011b Che Guevaru p\u0159i rozhovoru s report\u00e9rkou \u010dasopisu Look<\/em>. Sn\u00edmky kou\u0159\u00edc\u00edho ministra pr\u016fmyslu s doutn\u00edkem pat\u0159\u00ed k nejzn\u00e1m\u011bj\u0161\u00edm portr\u00e9t\u016fm 20. stolet\u00ed. T\u00e9ho\u017e roku se o\u017eenil s Rosellinou Bischof, vdovou po Werneru Bischofovi a vedouc\u00ed \u0161v\u00fdcarsk\u00e9 pobo\u010dky Magnum. V roce 1965 se pod\u00edlel na vzniku Magnum Films<\/em>. Nato\u010dil mimo jin\u00e9 film The Two Faces of China<\/em> (1968, s BBC) a dokument o \u0161estidenn\u00ed v\u00e1lce (1967). V roce 1982 byl zvolen p\u0159edsedou Magnum France<\/em>. Od roku 1988 byl um\u011bleck\u00fdm \u0159editelem \u010dasopisu Schweizer Illustrierte<\/em>.<\/p>\n\n\n\n

Do Magnum Photos<\/em> doporu\u010dil \u010deskou fotografku Mark\u00e9tu Luska\u010dovou<\/a>, kter\u00e1 pak byla v letech 1976 a\u017e 1980 nominovanou fotografkou agentury.<\/p>\n\n\n\n

Zem\u0159el na rakovinu 20. 10. 2014 v Curychu ve v\u011bku 81 let. Jeho poz\u016fstalost, p\u0159es 30 000 fotografi\u00ed a 170 000 barevn\u00fdch diapozitiv\u016f, spravuje muzeum Photo Elys\u00e9e<\/em> v Lausanne. Tam se v roce 2020 konala velk\u00e1 v\u00fdstava Ren\u00e9 Burri, l’explosion du regard<\/em>, kter\u00e1 ho p\u0159edstavila i jako kresl\u00ed\u0159e a grafika.<\/p>\n\n\n\n

Monografick\u00e9 knihy a publikace (V\u00fdb\u011br)<\/h2>\n\n\n\n